Vytisknout tuto stránku

Historie cvičáku aneb pár slov o mě

 

Na podzim roku 1997 jsme si domů přivezli malou, bílou, chlupatou kuličku štěstí, která se v PP pyšnila jménem Daisy Bohemian Gold. Naše Besinka, jak jsme jí doma říkali, byla neuvěřitelně chápavá a učenlivá. Po mém předchozím psu z mládí – jezevčíkovi, to byl úžasný balzám na nervy :-). Rostla a rostla a vše pěkně a dobře zvládala. Přihlásila jsem se s ní na OVVR a složili jsme je s plným počtem bodů. Měla jsem obrovskou radost, až snad něco jako euforii, ale velmi rychle ji vystřídal smutek z toho, že je konec. Považovala jsem tenhle úspěch totiž za vrchol naší „kariery“. Asi jako každý začátečník. Ale mýlila jsem se.

Začala jsem tedy navštěvovat cvičák. Brzy jsem zjistila, že se tam nehledí na rozdíl povah jednotlivých plemen psů a nepřistupuje se k nim různě. Učí se jen služební výcvik a na všechny se uplatňuje stejný metr – ať je to ovčák nebo retrívr. Taky jsem si vzpomněla, jak jsem se musela k OVVR prokousávat sama vlastní cestou, mnohdy metodou pokus - omyl a nebyl nikdo, kdo by mi poradil.

Tehdy se v mé hlavě zrodila myšlenka - založit cvičák výhradně pro retrívry s PP. Bylo to tuším v roce 2001. Začínala jsem se dvěma psy, jedním goldenem a jednou labradorkou. Brzy se však naše řady rozrostly o další a další zájemce. Asi po dvou letech nás už bylo tolik, že jsem musela požádat o pomoc skvělou kamarádku Hanču Juráškovou, která se mnou sdílela stejné názory na psy a používala stejné výcvikové postupy. (Myslím si, že teď je z ní jedna z nejlepších výcvikářek, které znám. Více o ní najdete na www.sachmet.eu)

Počet zájemců o „náš“ cvičák retrívrů stále rostl. Protože jedna z mých hlavních zásad je, že se každému chci věnovat individuálně, a to při velkém počtu psů ve skupině není možné (nebo vždy jen na něčí úkor), přestaly jsme s Hančou další zájemce přijímat. Cvičák fungoval asi 5 let. Za tu dobu jím prošlo kolem 80 – 100 psů.

Ani s naší Besinkou jsem nezahálela. Zúročily jsme všechny návštěvy služebního cvičáku a složily několikery služební zkoušky (na některých ji vedla Hanča). A protože retrívr je především lovecký pes, nechyběly nám ve sbírce ani podzimní zkoušky a zkoušky z vodní práce. Celkem Besinka složila 12 zkoušek, znala celý parkur v běhání agility a nebyl snad žádný úkol, který by nesplnila. Teď už je to 1,5 roku, co nám umřela, ale vzpomínky a zkušenosti mi po ní zůstaly...

Začala jsem pořádat i zkoušky OVVR a výcviková soustředění, která jim předcházela. Kapacitu většinou naplnili „naši“ psi, ale přesto jsem mohla i tak poznat mnoho a mnoho jiných psů a majitelů. S mnohými jsme se velmi „psovskolidsky“ sblížili :-). Zorganizovala jsem, jestli si dobře vzpomínám, devět zkoušek OVVR s výcvikovými soustředěními, kterými prošlo vždy průměrně 20 psů.

Občas se nám na cvičáku stalo, že někteří majitelé kvůli nedostatku času nebo jinému handicapu nemohli své psy na OVVR připravit nebo se jim je nepodařilo složit. A tak jsem začala s jejich psy cvičit já a vedla jsem je i na zkouškách. A vždy jsme byli úspěšní! Už si asi nevzpomenu na jména všech pejsků, které jsem na OVVR vedla, ale aspoň namátkou: Kessy, Ashlee, Harvey, Vali, Vincent, Sendy, Happy, Krejzy, Bejla...

S fenkou Ashlee a Sendy jsme dokonce OVVR vyhráli a ostatní skončili vždy v I. ceně. Snad až na dva z nich to bylo vždy s plným počtem bodů a s aportem zvěře.

Každý další pes mě naučil něčemu novému. Mohu potvrdit, že - co pes, to jiná povaha a jiný problém. K naučení nějakého cviku vždy vede několik cest, ale je důležité vybrat tu, která sedí danému jedinci přímo na míru. Ne vždy je lehké hned napoprvé přesně odhadnout, jaká cesta to bude. Neuznávám všeobecné rady pro každého. To, že na mého psa něco platí, ještě nemusí znamenat, že to bude platit i na druhého. Dokonce tím, co na jednoho platí, můžu druhého pokazit.

V létě 2006 jsem se vdala. Pro mě to byla velmi milá událost, ale protože vím, jakou zátěží pro rodinu je výcvik psů, ohlásila jsem ukončení cvičáku. Bylo pro mě až dojemné, kolika lidem to bylo upřímně líto. Rodina však pro mě je a bude vždy víc...

Během své „pouti“ se psy a také během obyčejného putování životem jsem poznala, že mě Bůh obdaroval schopností vést a učit lidi a dal mi vnímavé a citlivé srdce pro psí uvažování a jejich potřeby. (Byla bych nerada, kdyby to, co jsem právě napsala, vyznělo jako troufalost. Stále za to – i tímto způsobem – Bohu děkuji!)

Nedávno jsme se přestěhovali a máme teď pro psy ideální podmínky! A protože jsme se s manželem shodli, že mám ve výcviku pokračovat, jsem tu zpátky - pro všechny retrívry i jejich páníčky. Vždy připravena pomoci, poradit, potěšit, ale taky pokárat a poškádlit :-)

 

Jsem ráda, už mi bylo smutno :-)

 

Vaše

Eva Hromádková (dříve Nováková)

Číst 29170 krát Naposledy změněno sobota, 14 červenec 2012 00:19